1. defekt!

Ve čtvrtek jsem si nakoupil ZONky a vyjel jsem z Třebíče. Jel jsem přes Náměšť nad Oslavou do Velké Bíteše, kde jsem si dal k obědu tu nejlepší zmrzku v celém okresu. Dal jsem si rovnou 3 kopečky. A po zmrzlině, když jsem spoustu energie,tak jsem to vzal po turistické žluté trase, která docela ušla. Zkrátil jsem si cestu až o 3 km. No, a zastavil jsem se kousek pred Tišnovem, kde jsem zase přespával. Ano, zase ve Vratislavce, stejně jako 1. den na svém TRIPu.
V pátek jsem se dostal do Brna, bylo to většinou z kopce. Přes Brno to ušlo. Trosku jsem cestou z Brna bloudil a když jsem vyjel ze Židlochovic,tak jsem jel proti větru skoro až dom do Čejkovic. To byl i důvod, proč jsem dojel na slavnostní příjezd o 20min později.

Ale přijel jsem!

​Tachometr s kilometrama se zastavil na čísle 7400.

Když jsem projížděl Pardubicema, tak mě zkontaktoval pán, kterého jsem potkal v Helsinkách v přístavu a ted mě pozval na Kofolu. Byla to příjemná chvíle a pěkně jsme si povykládali.

Cestou potkávám spoustu Libert, jednu jsem zahlédl tak u cesty. Byla paní, co akorát byla na trávě. Říkala, že ji nabízeli i elektrokolo, ale ona je s tím kolem spokojená a o žádném elektru nechce ani slyšet. Tu Libertu má od 50 a ted ji je už 80 let.

Česko je pěkné, moc si to užívám. I když je občas nějaký ten kopeček, dá se to s těma SPDčkama (našlapávací cyklistická obuv) zvládnout. Kopce tu jsou bud hodně prudké, ale krátké, nebo ne až tak prudké, ale dlouhé, takže fajn.

Vůbec mi to nevadí, že jedu do kopce. Stejně ho musím někdy sjet a v ten moment si zase odpočinu.

Včera jsem se dostal přes Světlou nad Sázavou do Humpolce, rodiště piva Bernard. A dnes přes Třešt a Brtnici do Třebíče, rodiště ZONky.

Je to super!

Dnes si zajdu na jednu chlazenou a třeba i orošenou ZON a budu se těšit na poslední 2 dny šlapání.

V sobotu se mi podařilo nastoupit do vlaku v Suwalkách, ikdyž jsem zlotý na koupení lístku na kolo a na rezervaci. Páni průvodčí byli fajn a jel jsem do Varšavy ZDARMA.

Ve Varšavě jsem si koupil lístek a přes Poznan jsem se dostal až do Vratislavy. Tam jsem byl nad ránem, tak jsem vyčkal než bude venku světlo a pak jsem kolem 7 hodiny ranní vyjel do ulic tohoto pěkného města. Wroclaw je moc hezká. Udělal jsem pár fotek a vyjel jsem směr české hranice.

Celý tady ten den byl hodně náročný. Přes noc jsem naspal ve vlaku jen 2 hodiny a nebylo to v kuse, ale hodně jsem se budil. Ale i tak jsem se každým šlápnutí přibližoval ke své zemi.

Když jsem tak jel k těm hranicím projížděl jsem městečkem Gluszyca, kde jsem byl s kamarády na vandru před pár lety a je hezké se vracet na ty stejné místa a vzpomínat na to. V tomto městečku jsem vykoupil malý krámek. Vykoupil jsem jen všechny krovky. Potom už jsem jel po známé cestě na hranice, kde jsem si udělal poslední hraniční foto a zajel jsem na konečně nějaké pořádné jídlo, na typické české jídlo, na mažák.

Na fb mi napsal kamarád z nedaleké vesnice (městyse), které bylo vzdálené 27 km, že se mám zastavit. I když jsem byl dost unavený, řekl jsem si, proč ne. Konečně jsme měl teplou sprchu (naposled byla v Dánsku).

Včera jsem projel přes Náchod, Hradec Králové až sem, kousek před Pardubice, kde jsem si u Labe postavil stan a když vykouknu ze stanu, tak vidím Kunětickou Horu.

Cestou potkávám spoustu lidí, kteří se mě vyptávají odkud a kam jedu, když jim řeknu, že z ČR do ČR přes Nordkapp, tak mi nevěří. Tak vždy musím povyprávět celou historii kola a cesty a až pak teprve mi uvěří

V Šiauliai (nebo jak se to píše) jsem si řekl, že už NEPOJEDU po velkých silnicích. Tak jsem jel. První to byla roleta, po které se nedalo jet více jak 10 km/h a pak se mi konečně podařila najít fajn silnici, která kopíruje tu velkou. Sice to bylo stále nahoru dolů, ale ta krajina kolem byla moc příjemná.
Utábořil jsem se ve městečku Kelmé, samozřejmě zase u jezera, kde jsem se okoupal.
Další den strašně, ale strašně foukal vítr. Kdyby foukal do zad, nebo aspon z boku, ale foukal proti mne. Celou dobu. Naštěstí místní zemědělci myslí na unavené cyklisty a dělají jim sezonní posezení u silnice. No, ale i s tímto nepříjemným větrem jsem se dostal do města Jurbarkas.
A ted... Jede cyklista Francouz z Belgie do Francie přes Nordkapp na kole Kona a na Lofotech potká cyklistu Čecha na kole Liberta, řekne Crazy a jede dál. Pak jede ten samý cyklista z Francie na kole Kona a v Rize potká cyklistu ze Švýcarska na kole VeloOrange a cyklista ze Švýcarska se zaptá cyklisty z Francie, který jede z Belgie do Francie, jestli může jet s ním. A tak se spojí. Jede tedy cyklista z Francie (z Belgie) a Švýcarska spolu. V Jurbarkasu si je všimne cyklista z Česka na kole Liberta (ten samý, co byl na Lofotech) a zeptá se, zdali může s nima. Tak pak jede Francouz, Švýcar a Čech spolu... nemá to být vtip, tak to všechno ve skutečnosti probíhalo.
Strávil jsem s Alexem a Pascalem asi den, pak jsem se odpojil a jel dál sám. Ale celý ten čas s nima byl příjemný.
Včera za velkého deště jsem se už sám přiblížil k Polským hranicím a následně jsem je i překročil, nebo spíše přeslápl a přejel.
Vypadalo to, že bude pršet, tak jsem si chtěl postavit stan pod střechou, at moc nezmoká a jediná střecha byla na rozhledně. Ano, postavil jsem si stan na rozhledně. Výhoda malých stanů, že je postavíte skoro všude.
Dnes jsem se přesunul do města Suwalki, kde...hm, nejspíš nasednu na vlak i s Libertou a přesunu se do Varšavy a tam uvidím, kam se přesunu pak. Času nemám do přístího pátku hodně, pak se mi moc nechce přes tuto zemi s těmito řidiči a ještě bych chtěl trošku ujet deštivému počasí, které tu zrovna panuje. Chci se přiblížit vlakem k Českým hranicím vlakem a odtud pak zase na kole až domů do Čejkovic. A cestou si projet ještě kousek té krásné země (jak se zpívá v hymně). https://goo.gl/Fot8uo
A navíc mi poslední dobou hodně bolí pravé zápěstí a od Litevských hranic i záda.
Ted jsem ve městě Suwalki, kde čekám na vlak, který jede v 15:37, lístky si prý koupím až ve vlaku. Tady na tom nádraží sídlí jen pan policista, který mě toto všechno oznámil. Tak snad se dostanu do Varšavy i s Libertou nějak rozumně, snad ještě dnes.
Určitě se brzy ještě ozvu.

Počasí přeje, tak to Lotyšsko jsem zvládl za 2 dny přejet. 
Byla to rychlovka...
Narazil jsem na cyklostezku Eurovelo 13, dálková cyklostezka z Finska až do Turecka. Ale hodně jsem bloudil. Ztratila se mi někde na pláži a když jsem tam vjel, myslel jsem, že uz se z tama nedostanu. Tlačit to 50 kg kolo jemným pískem. Byl to boj. I ráfky se do toho písku zabořili a vyděl jsem jen špice, které směřují do písku. Ale nakonec po pár minutách a vypětí vsech sil jsem se z tama dostal. Vykašlal jsem se na cyklostezku a jel normálně po asfaltu.
Do Rīgy se mi moc nechtelo, protože když jsme tu byli před 3 lety, vůbec se nám nelíbila, ale asi jsme byli hodně ovlivněni počasím, které úplně nepřálo. Včera se mi počasí podařilo, vlastně už týden je pěkně.
Projel jsem si tedy lehce město a vzpomínal, u které te benzínky jsem minule v kaluži zjišťoval, kde mám v duši dírku.
Pak jsem si udělal nákup a pokračoval k Litevským hranicím. Cesta byla řekl bych docela luxusní​. Jel jsem v krajním pruhu, který byl klidně i 2 metry široký. No, ale čím blíž jsem se blížil k Litvě tím byl užší. Na hranice jsem přijel navečer, to už pomalu slunce zapadalo. Ale zas si myslím, že jsou hezké fotečky.
Ještě jsem pak jel pár km, kde jsem se zastavil na benzínce na WiFi. Občas mi to připadá, že jezdím od benzínky k benzínce. Ve Finsku to byly benzínky Shell a tady v Pobaltí to je Circle K. Za tmy jsem přejel k nedalekému jezeru, kde jsem se utábořil a ještě i okoupal.
Dnes ráno mě probudilo slunce a velké teplo ve stanu. To nemám rad, jako to teplo, když slunce paří na ten stan a vevnitř je jak v sauně. Když jsem vykoukl ze spacáku, zahlédl jsem stín Liberty. Ufff, je tu. Vždy když usínám, říkám si, jestli tam bude i ráno. Samozřejmě je zamknutá a ke stanu přivázaná šňůrkou od stanu, ale stát se může cokoliv.
Rano jsem se pobalil a jel směrem na Horu křížů.
Dnes to vůbec nechce jet. Je to hrozná rovinka, jedu proti větru a kamionů, kteří jedou proti mne je víc, než těch co jedou mým směrem, tak mě hodně zpomalují. Rychlost mám kolem 16 - 17 km/h. Ale nedá se nic dělat. Už to nějak dojedu. Dneska to ale nebude s téma km žádná sláva.
Ale jo... nějak to půjde...

O dnech 57. až 63. asi psát nebudu, to je na dlouhé vyprávění.

Začnu tedy sobotou, kdy jsem se dal zase do nějakého většího posunu na mapě.

Ještě v sobotu dopoledne pršelo, tak jsem vyjížděl až kolem poledne. Hned jsem si dal pár km dálnice, protože se mi to nechtělo objíždět po nějakých silnicích, které nebyly pomalu ani na mapě a hlavně bych musel jet tak o 15 km více. Ale vše jsem zvládl. Když foukal vítr do zad, nebo ze strany, tak se to dalo, ale když jsem jel proti němu, tak to bylo zabijácké. Ale i tak jsem dal slušnou porci km. Je to tu jako u nás... všude kolem obilné pole.

Včera byl příjemný den. Příjemná neděle. Ráno jsem si dal koupačku v jezeře a pak jel po takové super větší silnici na Pärnu. Byla to docela velká silnice, ale provoz tu nebyl velký, tak akorát. Odpoledne jsem dojel do města. Fakt hezké město. Našel jsem si zásuvku, abych si nabyl mobil, ale jak mě místní po chvíli zahlédli, tak tu zásuvku odpojili. Tak jsem byl aspoň chvili na veřejné WiFi.

Pofotil jsem se na pláži, udělal menší nákup a jel dál. Na hranice s Lotyšskem mi zbývaly asi 80 km, ale večer jsem dal jen 60 a utábořil jsem se na táborovém plácku kousek od pláže a správního domku nějakého chráněného území s WiFi a elektrikou. Super.

Dnes jsem si říkal, že vyjedu dřív, ale zase se mi to nepovedlo. Ale i tak jsem na hranicích EST/LV.

Ještě dnes bych chtěl dojet do Rigy, je to asi 120km. Třeba se mi to podaří.

Tak zase někdy...

Po týdnu odpočívání jsem zase na cestě.

Samozřejmě jsem jen týden neležel, malinko kilometrů jsem i ujel. Přesně 130,98km.

Dopoledne ještě pršelo, tak jsem vyjel až napoledne. Ty km pěkně naskakovaly, ale teď to vypadá, že to půjde pomaleji. Fouká vítr ze západu a já jedu na jihozápad. Tak zas mi to počasí moc nepřeje. Ale aspoň, že už neprší a svítí slunce.

Do Parnu mi zbývá 140 km. Zítra bych chtěl spát někde po tímto městem.

Když jsem ty 4 hodiny čekal v těch Helsinkách na trajekt, tak občas vypadávala wifi, tak jsem popojel na jiné místo, na lepší wifi a když jsem tak stál u obchodu, kde byl docela slušný internet, tak procházela starší paní a začala se semnou bavit a nakonec to dopadlo tak, že jsem s ní musel zajít k jejímu domu, který byl za rohem, aby si vzala foťák a mohla si mě vyfotit. Různě povídala o francii, jak tam byla na kole a dokonce mi i francouzky zpívala. Ale už jsem neměl moc času na povídání, protože jsem musel jít do přístavu, tak jsem se s ní rozloučil. Ještě mi dala nějaké ovoce. Byla to milá paní, jen mě tak nemusela opravovat v té mé angličtině.

V přístavu jsem potkal ještě spoustu Čechů...2 rodinky a jednu slečnu/mladou paní.

O tom, jak jsem se naloďoval vám už nebudu povídat.

Celou noc na lodi jsem byl v jídelně na wifi a dobíjel elektroniku. Ta loď byla obrovská. Celkem 9 pater, z toho 3 pro auta.

Po půlnoci jsme dojeli do Tallinu a byl jsem už tak unavený, že jsem jel kousek z centra a utábořil jsem se u poměrně škaredého moře, ale v ten moment mi to bylo jedno. V sobotu bylo docela přeháňky den. Svítilo slunce, bylo pár přeháněk. Ale i tak se mi povedlo několikrát projít centrum města. Tallinn je moc pěkné malé město. Doporučuji ho navštívit. Hned když jsem vstoupil do té historické části, tak jsem úplně ucítil ten nádech historie.

Pak jsem se přesunul do národního parku Lahemaa. Cesta byla hrozná. ½ vedla městem a průmyslovou části. Pak jsem to vzal několikakilometrovou zkratkou, kde byla silnice jak ementál a naštěstí ta druhá půlka byla už dobrá. Docela jsem dal Libertě zabrat. Snažil jsem se jet co nejrychleji, abych ty velké díry v silnici přelétával. Někdy se mi to povedlo, a někdy to zchytalo zadní kolo, ale žádná špice nepraskla.

A copak dělám teď?

Prý jsem za poslední 57 dnů těch km našlapal tolik, že si nejen Liberta, ale i já musím odpočinout. Ale i když zrovna nešlapu, kačky Brontosaurům můžete posílat dál. https://goo.gl/Fot8uo Díky!

Ve středu večer jsem obsadil malý ostrůvek ve městě Lahti. Chodilo kolem hodně lidí a nechtěl jsem být tak hodně nápadný tak jsem si postavil můj malý stan v malém přístřešku a ještě, kdyby přes noc pršelo, tak at nemusím další den složitě sušit stan.

Ještě večer mě navštívila kamarádka s přítelem (jejím přítelem). Domlouvali jsme se už dřív, že se někde potkáme, ale ted jeli náhodou kolem, tak se zastavili. Byla to moc milé setkání.

Času mám spoustu, tak jedu pomalu a hodně času trávím neseděním na kole. Třeba na benzínkách Shell. Je tam záchod, voda, elektrická zásuvka a wifi, co víc si přát...

Jezdil jsem tak do 100 km denně.

Včera jsem myslel, že budu spát tak 40 km před Helsinkama, ale vůbec jsem nemohl najít pěkné místo na spaní. Neuspokojím se jen tak z nějakým místem. Musí být prostě super. Tak jsem jel jel a jel a najednou jsem našel úplně bombastické místo. Písečnou pláž s jakštakš čistou řekou, kde bylo hodně kačen, záchodem, sprchou a místem, kde se dal postavit stan.

A jak to probíhalo... Postavil jsem si kolo do stojanu na kola, vyslekl jsem se (krom trenek), okoupal jsem se v řece, osprchoval jsem se ve sprše, postavil stan, šel na záchod, opral jsem si nějaké věci, dal si jídlo a šel spát. prostě super!

Dnes jsem měl spoustu času, protože jsem byl asi 10 km od centra Helsinek. Pokračoval jsem se svým volnějším programem a po poledni jsem vyjel do města.

Tady musím Helsinky pochválit. Bez nějakého bloudění jsem se rychle dostal do centra. A tady to začlo... chtěl jsem najít wifi, abych si našel něco jako Pražský hrad v Praze, nebo něco takového zajímavého. Ale mají tu milion wifin, ale na žádnou se nedalo normálněpřipojit a navíc tu všichni spěchají. Nic pro mne a hlavně když já nemám rád úplně ty města. Řekl jsem si, že se zajedu podívat, z kama to vlastně pojedu tu lodí. Prý nějaký West terminal. To jsem +- našel a pak, že posvačím. Zaparkoval jsem kolo kousek od přístavu, dokonce chytl i wifi. A když ted se mám rozhodovat, jestli 4 hodiny čekat na tomto místě, nebo jet do toho centra na fotit, tak raději budu tady.

Měli pravdu... Helsinky nejsou moc pěkné město. Ale určitě se tu dá najít něco pěkného. Já momentálně na to nemám náladu. Třeba někdy jindy...

Finsko se trošku změnilo. Nejsou tu už jen nekonečné roviny, ale začaly i kopečky.

Vlastně je to stále jen nahoru a dolů, hodně mi to připomíná, když jsem před dvěma měsíci přejížděl přes tu našu česků vysočinu. Nahoru pěkně pomaličku a z kopce co nejvíce šlapat, at vyjedu další kopec co nejvýš.

Hodně mi pomáhají ty obrovské několikanápravové kolosy (7, 8 a někdy i 9 náprav), které svou tlakovou vlnou mě popohání. A když jsou třeba 3 za sebou, tak už bych potřeboval řadit 4 rychlostní stupen, ale bohužel mám jen 3.

Jo, včera mě jeden kamion vytlačil za silnice. ětšinou jezdím v tom pruhu mezi krajní čárou a krajnicí a ted ten pruh byl jen asi 40 cm široký a jel jeden kamion proti mne a další v mém směru a ten si myslel, že se mezi mě a ten protijedoucí kamion vleze a vlezl, ale já jsem vyjel ze silnice a měl jsem co dělat, abych to ukočíroval v té velké rychlosti, na štěrku, s větrem ze 3 směrů a 50kg kolem. Ale zvládl. Ted když vidím nějaký kamion před sebou a ve stejné vzdálenosti druhý kamion za mnou, tak vjedu do silnice, abych měl tu krajní čáru třeba půl metra na pravo. Aby prostě ten řidič, ikdyž je profik viděl, že se tam prostě nevleze do té škvíry.

Teplota už se také zdvihá. Na slunci už je klidně 30°C.

Každý den ted spávám u vody, abych se mohl koupat. Včera jsem si postavil stan vedle polského stanu, to jsem večer nevěděl, to jsem zjistil až ráno. No, super místo i s pláží, ale ráno kolem našich stanů začala jezdit sekačka a jezdila tam asi hodinu. A pěkně blízko jezdila, když jsem viděl ten obsečené plácek kolem stanu, atk jsem se docela divil, jak to ten pán se sekačkou zvládl. (na jedné fotce je vidět jak mají poláci obsečený stan)

Pár z polska se vydal na kole někam, neměli moc plán, ale když jsem jim řekl, že jedu z Nordkappu, polsky nad tím přemýšleli a povídali si o tom. Se mnou si povídali bohužel anglicky. Já jím rozumím každé slovo, proč oni nerozumí češtině?

Už jedu volně... celé dopoledne jsem bud na netu, opravuji kolo a nebo se čvachtám v jezeře. Vyjíždím až kolem 1 - 2 hodiny odpolední. Na těch 80 - 100 km to odpoledne bohatě stačí. většinou ještě i večer chytnu wifi, tak brouzdám na netu a plánuji kudy dál.

V pátek jsem projel město Oulu, které je tak v půlce mP trasy přes Finsko. Je o super město, moc příjemné. Zde jsem si nakoupil, chvíli jsem byl na wifi a napichlý na elektrice a pak jsem jel dále. Krajina byla monotónní, všude nějaké louky a nebo lesy, ale s audioknihou Malého prince to pěkně utíkalo. utábořil jsem se na takovém plácku, značené jako parkoviště kousek od vody.

Celý večer kolem jezdily auta, karavany a dokonce projel i autobus a já jsem si říkal, kam to může jezdit, protože na mapě tam dál už nemělo být nic, jen nějaká čárkovaná cesta. Po chvíli přijela bílá dodávka a vystoupil pán a začal na mě mluvit finsky, tak jsem mu naznačil, že mu nerozumím, at mluví anglicky, ale pán neuměl. Začal se vyptávat, kam jedu, říkal něco, že mám malé kolo a pak ně něco říkal s rybama, tak jsem mu řekl, že ryby nejím a on, že se mám na něco podívat. Ukázal na břeh, kde bylo spoustu rybářů. Vedl mě po té hrázi a říkal, že je tam Mistrovství Finska v rybolovu na nějaký finský způsob. a těch pořadatelů se ptal, jestli můžu chytat také, ale já jsem říkal, že nechci,. neměl jsem moc času, nikdy jsem ryby nechytal a ještě bych se nechtěl před těma 550 rybáři ztrapnit. Všem pak vyprávěl, kdo jsem a kam jedu a všechno co jsem mu řekl. když něco mi chtěl říct a nevěděl jak mi to má vysvětlit, tak mi to psal, či kreslil do písku. A ukazoval mi, kdo je šampion z minulého roku a tak. Asi po 30 min jsem mu řekl, že musím jet dál že mám dlouhou cestu.

O cestě vám nebudu vyprávět. pořád to je rovina, občas les, občas louka, nebo jezero a většinu času jedu proti větru.

Večer si hledám většinou místo na spaní u vody, abych se mohl okoupat a třeba oprat nějaké věci a nebo ráno opláchnout ešus od snídaně.

Včera jsem si udělal volnější neděli, jel jsem pomalejší a dokonce jsem si zašel na nedělní oběd na benzínku. Dal jsem si nějaký hambáč s hranolkami. Mel jsem na něj chut i když to normálně vůbec nejím. Občas byla ještě přes den nějaká dešťová přeháňka, tak jsem se vždy někde schovával. Odpoledne třeba kolem 4 hodiny jsem si postavil stan na takové malé travnaté pláži u vody a šel jsem se podívat do mesta a hlavně na borůvky. Je jich tu fakty hodně a jsou velké.

Dnes svítí pěkně slunce a fouká hodně silný vítr...naštěstí ze západu, uf, tak aspoň, že ne proti mne.

Jsem v pěkném městě Oulu, je tu to prošpikované cyklostezkami. Vvšude voda, kanály (ty vodní, ne odpadní), parky a čeho tu je nejvíc, tak to jsou cyklisti a ve vzduchu jde cítit hodně pohody.

Kdo jede do Finska, tak ať se tu zastaví a přesvědčí se.

Udelal jsem tady i velký nakup...chleby, sýr, ovesné vločky, müsli, nutelu a nějaké čokolády. Je to tu všechno o poznání levnější než v těch státech jako Dánsko, Švédsko a Norsko. Vlastně jen chleba je tu drahý. 1euro za 500g chleba, styl tousťák 😔.

A teď mě zbývá posledních 606 skandinávských kilometrů (podle Mapy.cz).

*moto dne... sladkého není nikdy dost!

Ten 45. den jsem čekal kluky ze slovenské expedice Na Babette po světě. A nakonec jsem se i dočkal. Sice to bylo taková rychlovka, kluci přijeli kolem 4. hodiny ranní (předem jsme byli domluvení kde budu přesně spát) a při hodně velké zimě, ale bylo to. Měli 2 hodiny zpoždění, prý občas na těch Babetách přimrzávali, naměřili 1,9 °C. Já jsem naměřil jen 2,7°C. Tak jsme pokecali, prohlídli si navzájem stroje a pak každý pokračoval dál činnosti před setkání. Kluci pokračovali ve své 24 hodinové jízdě a já ve spánku.

Ráno mě konečně vzbudilo slunce. Opral jsem si dlouhé kalhoty, už to bylo potřeba, pobalil a jel dál, nebo bych mohl říct blíž k domovu. Bylo to super, teplo a bezvětří. Na poledne začalo pršet, tak jsem se asi hodinu schovával v takovém motorestu, kde jsem si koupil čaj a samolepku POZOR SOBÍCI (konečně ji měli v mé požadované velikosti).Tam jsem potkal Němce, co jel akorád na Nordkapp. A po dešti začalo foukat, z jihu. Ale i tak jsem udělal nový rekord v km. 162 km za den (kdyby tu hodinu nepršelo a od 1 do 6 hodin nefoukalo, tak mohlo být tak o 30-40 km více).

Včera měl být nejhezčí den v týdnu, ale byl asi jen nejteplejší. Na slunci bylo i přes 23°C. Ale zase foukal ten hrozný vítr. To mám zařazenou 2, krčím se a šlapu, co to jde a stejně jedu tak 20km/h. Když jede proti mne kamion, nebo něco většího, tak musím nalepit bradu na řidítkovou brašnu, abych se nezastavil úplně. A naopak​, když jede za mnou kamion, tak se zase co nejvíce vzpřímím, abych měl co největší plochu a aby ten kamion mě tou tlakovou vlnou co nejvíce popohnal. Ještě jsem potkal cyklisty z Francie, kteří jeli z Norkappu hooooooodně na těžko a moc jsem té francouzské angličtině nerozuměl, ale pochopil jsem, že jedou hodně daleko. A pak se mi povedlo vyjet z polárního kruhu, kde jsem navštívil Santovu vesnici a Santův úřad.

Dnes mělo od 12 hodin pršet, tak jsem vstal trochu dříve a vyjel jsem o malinko dřív, než normálně, abych ujel co nejvíce km, než začne pršet. Šlapal jsem co to šlo, ale hned ze začátku byla asi 30 km hrozné silnice. Uježděný štěrkopísek s velkými dírami a občas i roletou. Ale naštěstí foukalo jen trochu, tak o půlku, co předešlé dny. Ale i tak jsem do 13 hodin zvládl 85 km a ty další km jezdím od benzínky k benzínce a schovávám se před deštěm. Ted jsem v městečku Ii (velkými tiskacími písmeny II), asi 33 km před Oulu. Ale to si nechám až na zítra. Oulu je 606 km od Helsinek. Dnes si dám ještě 17 km a někde to zapichnu.

Je to tu samá rovina... rovina do kopce, rovina z kopce a rovina po rovině. Za poslední 4 dny se mi povedlo ujet kolem 550 km. https://goo.gl/Fot8uo

Ještě v sobotu se mi podařilo dostat do Finska.

Docela to po hranice jelo, ale za hranicemi mě 1) překvapil kopec a 2) silnice, kterou akorát opravovali. Vyfrézovali asfalt a místo něho tam nasypali komení, po kterém se nedá jet, nebo dá, ale smrdí to průserem.

Zaparkoval jsem to na super místě. Našel jsem ho náhodou na svých offline mapách v mobilu. Ale ze silnice nebylo vůbec nijak označené, tak asi něco tajného. No, prostě super. Turistický přístřešek, kousek od toho záchod, místo na třídění odpadu a ještě schůdky k jezeru. Mělo to jednu nevýhodu, jak zatím všude ve Finsku...byly tam komáři. Nezvládl jsem pochytat všechny komáry v tom přístřešku, tak jsem si tam ještě postavil uvnitř můj malý stan. Vlezl se tam tak tak. Okoupal jsem se v jezeře a šel spát s klidem, že mě komáři nesežerou.

Den 44., to znamená včera. No, byla neděle a úplně se mi nechtělo vstávat, tak jsem si tekl, že když je ta neděle, tak si mohu udělat takový trochu volnější den. Povedlo se mi vyjet až v 1 hodinu odpoledne. I tady opravovali silnici. Celých 28 km. Děkuji Finsku a firmě SKANSKA, že mě ulehčili o 4 špice, které jsem odpálil na té jejich silnici, když jsem se snažil aspon trošku jet po tom hrubém štěrku. Prostě to byl tankodrom a Liberta bere každou nerovnost moc vážně. Opravovat špice v hejnu komárů není nic moc, ale co se dá dělat. Jak jsem už psal...když byla ta volnější neděle, tak jsem ujel jen 65 km.

A dnes to docela jede. Sice občas foukne vítr proti mne, ale zas tu jsou rovinky. krajina se moc nemění. Z jedné strany les, z druhé strany les a občas nějaké to jezero. Dostal jsem se k tomu jednomu z největších jezer. Takový ten velký modrý flek na mapě na severu Finska (jezero Inarijarvi). Zatím mám kolem 60 km dneska odjetých, ale ještě určite dalších 4 hodiny pojedu.

Třeba se potkám konečně s klukama, kteří jedou ze slovenska na babetách na sever (ted se už vrací).Tak uvidíme. Včera jsme si volali a byli 100 km za mnou. Dnes si dají 24 hodinovou jízdu, tak si myslím, že mě navečer předhoní. Normálně prý zvládají 150-160 km denně. Jsem na ně zvědavý. Už dříve jsme se domlouvali, že se potkáme, ale byl jsem moc rychlý. Třeba bude i fotka duální expedice Liberta TRIP a Na Babette po svete.

Už chci teplo! Tady je pořád 9-12°C. Zítra má být až 16, ale ve středu a ve čtvrtek má poprchat a teplota zase klesne.

Ještě 1100 km a budu v Helsinkách, juch!

Po svaření kola jsem zase jel na místo odkud jsem ráno vyjel a zase jsem se tam utábořil. Vyměnil jsem vytahaný řetěz a trochu jsem i to kolo očistil. Na záchodech pro vozíčkáře jsem si udělal privátní kabinku, kde jsem si natáhl šnůru a dosušil prádlo s předchozího dne. Začalo být sychravo a nechtělo se mi stavět stan venku na trávě, tak jsem si ho postavil v přístřešku, at ho nemusím další den ráno složitě sušit.

Včera, 42. den mne hned ráno na zahřátí čekal ten 7 km tunel... 3 km dolů, 1 km po rovině a 3 km nahoru. Samozřejmě jsem musel zase tlačit. Ale jak jsem vyjel z tunelu, Liberta chytla druhý dech a pořádně jsme to rozjeli. Bylo bez větří, tak rychlost na rovině klidně dosahovala k 30 km/h. JO a málem jsem srazil sobíka... Šel proti mne po mojí straně a já jsem se díval v ten moment akorát na moře a najednou jsem se podíval před sebe a sob, tak naposlední chvíli jsem udělal úhybný manévr a tak tak to vyšlo.

Jinak jsme celý den jeli jak drak. Večer jsem přijel do města Lakselv, kde jsem udělal noční nákup u kontejneru. A nakoupil jsme pořádně... chleby, několik plněných baget všeho druhu, vajíčka, pomazanky, šumku, koláčky, jusík a určitě ještě něco. bylo toho tolik, že jsem pak musel jet asi 10 km s otevřenou horní brašnou a ještě to trochu z ní čouhalo. Ujel jsem neuvěřitelných 160 km! Nový rekord.

Dnes jsem si na snídani udělal z 9 vajec a kořeněné šunky super snídani.

Dnes to nejde tak dobře jako včera. Jsou kopečky a fouká vítr z východu, já jedu na jihovýchod, tak si dovedete představit, jak to jde.

Ted mě zbývá posledních 20-30 km Norské půdy a budu přejíždět do Finska. HM, ale pojedu ted na východ, tak uvidíme, jak to půjde.

Tak to je zatím vše, brzy dám další článek, tak se těšte!

Šlapu dál za Brontosaury! https://goo.gl/Fot8uo

3× sláva...

Liberta jede dál!

V té firmě byli jen samí super lidi. Byla to nějaká zámečnická firma. Vše pán boss zavařil i tu díru z minulé opravy. A navíc... NIC TA TO NECHTĚL!

Super... moc děkuji...

Už jsem hodně dlouho na cestě.

Včera jsem opustil Nordkapp a jel jsem 35 km do Honningvagnu, kde jsem si nakoupil a myslel jsem, že už zde budu stopovat, ale nebylo tu vhodné místo. Tak jsem popojížděl dál a dál. Všude samý tunel, most a zatáčka. Dostal jsem se až k tomu 7km tunelu. Před ním je odpočívadlo se záchodem a tak. Tak jsem se postavil k silnici a stopovat. I když jsem se tvářil smutně, nebo vesele, nikdo mi nezastavil.

Večer jsem se okoupal na zachodkách pro vozíčkáře a opral jsem si i nějaké oblečení.

Dnes celé dopoledne jsem zase stopoval. Napoledne jsem to vzdal a jel jsem zase zpět těch 17 km do města a sehnal jsem firmu, kde by zvládli svařit tu Libertu. Svářecí techniky tu mají víc, než pracovníků a tech je tam hodně. Ale teď nemají čas, mám přijít ve 14 hodin.

Tak uvidíme... Jestli to nepůjde svařit, nebo něco, tak to zabalím (Libertu zabalím) a pokusim se ji zítra poslat domů, ikdyby to stálo víc, než je cena kola. Musím ji prostě dovést domů. A ja pak půjdu stopovat.

Plány se mění jak norské počasí. Předevčírem bylo slunce a vítr, včera bylo pod mrakem a nefoukalo a dnes je všude hustá mlha a fouká.

Jsem zvědav, jak to vše dopadne...

Tááák s Nordkappem se loučím a jedu domů...

Jak? To nevím... Asi budu kombinovat stop s Libertou a třeba i nějaké popojíždění na ní, dokud nějak drží.

Tak mezi 6. srpnem a 22. zářím se uvidíme v Čejkovicích.

Když jsem včera vstával, ani jsem si nemyslel, že večer už budu na Nordkappu. Celou noc foukalo a každou chvíli to vypadalo, že mi to ten stan i se mnou odfoukne. Ráno se mi vůbec nechtělo. Ale i tak jsem se sbalil a vyjel. Bylo to strašně obtížné proti tomu větru jet. Celou dobu jsem jel na jedničku a rychlost dosahovala až 13 km/h a to jsem jako fakt dost šlapal. Naštěstí to byla rovinka. Strašně pomalu to utíkalo. A ještě méně naskakovaly kilometry.

Dostal jsem se konečně do půlky, do té lehčí půlky, kde mě čekal ten obávaný podmořský tunel. 3 km dolů, 1 km porovině a 3 km zase nahoru. Klesání a stoupání bylo 9 procent. Samozřejmě ty poslední 3 km jsem tlačil.

V Honningsvagenu jsem si udělal nákup, abych na Nordkappu vydržel co nejdéle čekat na nejlepší počasí. No a tady začala ta horší část cesty. Do kopce. Tak slést a pěkně tlačit. Bylo to z 0 na 300 m.n.m. a pak zase na 0 a posledních 7 km bylo zabijáckých. Zase jsem musel vystoupat na 300 něco metrů s vítrem, který foukal občas proti mne, občas ze strany a ta zima... 5 stupnů celsia. Unaven jsem konečně po 38 dnechpřijel pod ten kovový globus.

Jsem rád, že je tady pěkně. Pozoroval jsem asi do 2. hodiny noční jak zapadá a následně vychází slunce. Byla to nádhera.

Dnes jsem spal do 10 hodin a když jsem viděl ze stanu, že pod tím globusem skoro nikdo není, popadl jsem Libertu a šel fotit. Svítí tady pěkně slunce.

A ted musím napsat pár mailů, pohledů a vymyslet cestu zpět.

Jo!

Čím jsem blíž, tím je to náročnější...

Včera jsem tlačil Libertu 10 km do kopce v hrozném pařáku, tak jsem se potil, že za mnou letělo hejno much. Pak následovala 30 km planina, kde nehorázně proti mně foukalo a nedalo se pomalu na tom kole ani jet, vítr následně vystřídala velká bouřka s blesky. Naštěstí, že jsem se schoval, pod střechu, asi by me ten déšť spláchl. Potom se udělalo docela příjemně,tak jsem ujel dalších 50 km, ale večer mě déšť a zase vítr přinutili postavit stan uprostřed ničeho (hlavně bez signalu).

Dnes jsem čekal asi do 13. hodiny, že přestane pršet, částečně přestalo. Tak jsem si oblékl nejvíc nepromokavé oblečení a vyrazil jsem dál. Cestou zase foukalo a mrholilo. Podařilo se mi dostat do městečka Olderfjord, kde jsem musel vyměnit 3 špice, které se mi nechtěly měnit dříve v tom dešti. A následně ve velkém větru jsem se dal na tu poslední 130 km trasu na Nordkapp. Asi dalších po 15 km mě déšť zastavil, postavil jsem si náročně v tom větru a dešti stan a teď budu čekat na lepší zítřky.

Do Honningvagnu to mám asi 90 km a na Nordkapp dalších 30.

Jsem zvědav kdy konečně uvidím ten kovový globus... jestli už zítra, nebo až v úterý.

Ten čas ubýhá strašně rychle, někdy si říkám, jestli tady nejsou dny třeba jen 20 hodin, protože se ráno vzbudím, udělám si snídani, mezi tím opravuji kolo, zálohuji třeba foto, pak se pobalím, jedu jedu, jídlo, udělám pár fotek, jedu jedu, pak zase pár fotek, jedu jedu a najednou je večer. Udělám servis na kole, dám si něco k jídlu a jdu spát třeba v 11, o půl 12.

Ted posledních 2000 km je to náročnější. Musím nějak udržovat kolo i sebe v nějakém funkčním stavu. Při takovém množství denních kilometrů se není čemu divit, že únava přichází. Několik týdnů drzet tempo přes 100 km denně, není hračka. Ale čím jsem blíž Nordkappu, tím spíš tam chci být.

Poslední dny vypadaly tak, že většinu času jedu kolem moře, třeba v 5 m.n.m. a nejednou musím vystoupat do 250-400 m.n.m. a pak zase k moři. Takto to je už asi 5. den. A do toho ještě nějaká ta lod, tunel, nebo most. Od Lofot to bylo 5 lodí (3 nehorázně drahé a 2 zdarma, aspon něco).

Ze dne na den se tu objevila mlha, která byla třeba od 100 m výš, tak když jsem jel kolem moře, tak jsem neviděl ty špičaté hory kolem. A když jsem musel stoupat nahoru, tak jsem většinou to kolo tlačil a to bylo hrozné. 100% vlhkost a viditelnost tak 10 metrů. Když proti mne jelo auto, tak jsem uviděl světla a během sekundy mě to auto míjelo. Měl jsem rozvícené všechny světla, ale myslím si, že to moc neupozornilo ty řidiče, že se tam nějaký cyklista pohybuje. Ale naštěstí tady tí řidiči jsou rozumní a přizpůsobí tu jízdu tomuto počasí.

Potkávám ted hodně cyklistů na těžko, většinou, ale jedou proti mne. S některým se zastavím, pokecáme, vyměníme informace o další trase a tak. A s někým se jen tak přes silnici pozdravíme. Předevčírem jsem potkal Kanadana, který jel z Nordkappu na jih a v zápětí jsme potkal Němce, který jel mým směrem a také na Nordkapp. Chvíli jsem jel s ním a povídal si, ale nakonec jsem mu ujel. On jezdí jen 70 km/denně a když jsem měl 50 km a chtěl jet dalších 50, on už si hledal místo na spaní. Potkáme se nejspíše na Nordkappu.

Včera jsem potkal Čecha, který jede z ČR přes Nordkapp do jižní Afriky na nejjižnější cíp a plánuje to na cca rok. Blázen.

V Norsku jsem přestal sbírat plechovky a petky, protože už to není tak výhodné. Je jich tu málo a obchody jsou daleko, tak bych je musel vést třeba 2 dny. Ale asi nejvíce toto rozhodnutí, že je sbírat nebudu, tak ovlivnili ty úzké silnice, které občas nemají ani středovou čáru. Zastavit na tak úzké silnici je nebezpečné. Tak jsem začal řešit další světový problém. Problém s plýtvání jídla. Asi všichni ví, že když se večer zavírá obchod, tak ty přebytky pečiva, prošlé věci, nebo částečně nahnilé věci vyhazují.A když jsem večer ve městě, tak zajdu se podívat za supermarket do popelnice, zdali ta není něco ještě dobrého. Nedávno jsem zachránil 3 kg nektarinek, nějaké papriky a hrozny (je to tak, ye když je jen jeden kus v balení nahnilý, tak to vyhodí celé). Včera jsem vytáhl 2 pytle pečiva, tak jsem si vybral to, na co mám chut. Nejvíce radost mi udělaly 3 koláče. Super, aspon si zpestřím stravu.

Pár dnů zpět tu bylo divné počasí. Nebyla tma, ale slunce jsem asi 3 dny neviděl. Bylo to ovlivněné tou mlhou. A včera se konečně to slunce ukázalo. Vytáhlo me ze spacáku. Rychle jsem si opral veci, co jsem mel na sobě a nechal sušit, pak jsem si to oblekl a dosušil během dne na sobě.

Teď mě začíná zlobit ta Liberta. V neděli jsem zjistil, že se prasklina rozšiřuje. Včera jsem si to nechal spravit a snad to na ten Nordkapp zvládne. Myslim si, že by to zvládlo tak tak i bez úpravy. Ale už je to. Je teď ten rám hodně pružný a nemám v to moc velkou důvěru, ale pojedu dokud to půjde a když to nepůjde, tak nepojedu.

Na Nordkapp už je to coby kamenem dohodil (přes 200 km).

Dnes odpoledne mi ten prasklý rám na Libertě nedal a našel jsem odbornou pomoc.

Zastavil jsem u domku, který stál hned vedle přístaviště. Akorát tam přijíždělo auto, tak jsem se zeptal, jestli nezná někoho, kdo mi svaří kolo. Zavolal pána z domu a ten se na to podíval, řekl,ze si musí zavolat a vypít kafé, že za 5 min přijde. Za 5 min přišel a řekl, že to první přebrousí a pak svaří. Broušení mu šlo skvěle a to brousil řezným kotoučem. A pak začal svařovat...

Dvakrát pichl, udělalo to jiskry a v rámu byla více jak centimetrová díra. Schoval svářečku,brusku a že ještě, že zavolá nějakému svářeči. Svářeč to nezvládne, že prý toto není obyčejná ocel, že je to nějaká spešl.

A teď... dvě nejuniverzálnější věci na opravu... šroubovák a kladivo a pak WD 40 a ? jasný DUCK TAPE (lepící páska). Ještě našel starý vrták (výdeják),ten přizohl na tvar Liberty a začal to odmotávat tou páskou.

Vymotal ji tam skoro celou. Prý je to ta nejlepší věc, kterou zná. A prý to vydrží i cestu z Nordkappu do České republiky. Ještě udělal zatěžkávací zkoušku, že šlápl na ten rám a začal na tom poskakovat.

Myslím, že prasklý rám vyřešen ✓

Ne, že bych byl klidnější, když mám v rámě tu 1 cm díru a prasklinu, která je schovaná pod tunou lepící pásky, ale když to dělal odborník...

...jedem dále... na Nordkapp je to už jen kousek!