Den příjezdu na Nordkapp a ten den potom

Když jsem včera vstával, ani jsem si nemyslel, že večer už budu na Nordkappu. Celou noc foukalo a každou chvíli to vypadalo, že mi to ten stan i se mnou odfoukne. Ráno se mi vůbec nechtělo. Ale i tak jsem se sbalil a vyjel. Bylo to strašně obtížné proti tomu větru jet. Celou dobu jsem jel na jedničku a rychlost dosahovala až 13 km/h a to jsem jako fakt dost šlapal. Naštěstí to byla rovinka. Strašně pomalu to utíkalo. A ještě méně naskakovaly kilometry.

Dostal jsem se konečně do půlky, do té lehčí půlky, kde mě čekal ten obávaný podmořský tunel. 3 km dolů, 1 km porovině a 3 km zase nahoru. Klesání a stoupání bylo 9 procent. Samozřejmě ty poslední 3 km jsem tlačil.

V Honningsvagenu jsem si udělal nákup, abych na Nordkappu vydržel co nejdéle čekat na nejlepší počasí. No a tady začala ta horší část cesty. Do kopce. Tak slést a pěkně tlačit. Bylo to z 0 na 300 m.n.m. a pak zase na 0 a posledních 7 km bylo zabijáckých. Zase jsem musel vystoupat na 300 něco metrů s vítrem, který foukal občas proti mne, občas ze strany a ta zima... 5 stupnů celsia. Unaven jsem konečně po 38 dnechpřijel pod ten kovový globus.

Jsem rád, že je tady pěkně. Pozoroval jsem asi do 2. hodiny noční jak zapadá a následně vychází slunce. Byla to nádhera.

Dnes jsem spal do 10 hodin a když jsem viděl ze stanu, že pod tím globusem skoro nikdo není, popadl jsem Libertu a šel fotit. Svítí tady pěkně slunce.

A ted musím napsat pár mailů, pohledů a vymyslet cestu zpět.