Den 32., 33., 34. a 35.

Ten čas ubýhá strašně rychle, někdy si říkám, jestli tady nejsou dny třeba jen 20 hodin, protože se ráno vzbudím, udělám si snídani, mezi tím opravuji kolo, zálohuji třeba foto, pak se pobalím, jedu jedu, jídlo, udělám pár fotek, jedu jedu, pak zase pár fotek, jedu jedu a najednou je večer. Udělám servis na kole, dám si něco k jídlu a jdu spát třeba v 11, o půl 12.

Ted posledních 2000 km je to náročnější. Musím nějak udržovat kolo i sebe v nějakém funkčním stavu. Při takovém množství denních kilometrů se není čemu divit, že únava přichází. Několik týdnů drzet tempo přes 100 km denně, není hračka. Ale čím jsem blíž Nordkappu, tím spíš tam chci být.

Poslední dny vypadaly tak, že většinu času jedu kolem moře, třeba v 5 m.n.m. a nejednou musím vystoupat do 250-400 m.n.m. a pak zase k moři. Takto to je už asi 5. den. A do toho ještě nějaká ta lod, tunel, nebo most. Od Lofot to bylo 5 lodí (3 nehorázně drahé a 2 zdarma, aspon něco).

Ze dne na den se tu objevila mlha, která byla třeba od 100 m výš, tak když jsem jel kolem moře, tak jsem neviděl ty špičaté hory kolem. A když jsem musel stoupat nahoru, tak jsem většinou to kolo tlačil a to bylo hrozné. 100% vlhkost a viditelnost tak 10 metrů. Když proti mne jelo auto, tak jsem uviděl světla a během sekundy mě to auto míjelo. Měl jsem rozvícené všechny světla, ale myslím si, že to moc neupozornilo ty řidiče, že se tam nějaký cyklista pohybuje. Ale naštěstí tady tí řidiči jsou rozumní a přizpůsobí tu jízdu tomuto počasí.

Potkávám ted hodně cyklistů na těžko, většinou, ale jedou proti mne. S některým se zastavím, pokecáme, vyměníme informace o další trase a tak. A s někým se jen tak přes silnici pozdravíme. Předevčírem jsem potkal Kanadana, který jel z Nordkappu na jih a v zápětí jsme potkal Němce, který jel mým směrem a také na Nordkapp. Chvíli jsem jel s ním a povídal si, ale nakonec jsem mu ujel. On jezdí jen 70 km/denně a když jsem měl 50 km a chtěl jet dalších 50, on už si hledal místo na spaní. Potkáme se nejspíše na Nordkappu.

Včera jsem potkal Čecha, který jede z ČR přes Nordkapp do jižní Afriky na nejjižnější cíp a plánuje to na cca rok. Blázen.

V Norsku jsem přestal sbírat plechovky a petky, protože už to není tak výhodné. Je jich tu málo a obchody jsou daleko, tak bych je musel vést třeba 2 dny. Ale asi nejvíce toto rozhodnutí, že je sbírat nebudu, tak ovlivnili ty úzké silnice, které občas nemají ani středovou čáru. Zastavit na tak úzké silnici je nebezpečné. Tak jsem začal řešit další světový problém. Problém s plýtvání jídla. Asi všichni ví, že když se večer zavírá obchod, tak ty přebytky pečiva, prošlé věci, nebo částečně nahnilé věci vyhazují.A když jsem večer ve městě, tak zajdu se podívat za supermarket do popelnice, zdali ta není něco ještě dobrého. Nedávno jsem zachránil 3 kg nektarinek, nějaké papriky a hrozny (je to tak, ye když je jen jeden kus v balení nahnilý, tak to vyhodí celé). Včera jsem vytáhl 2 pytle pečiva, tak jsem si vybral to, na co mám chut. Nejvíce radost mi udělaly 3 koláče. Super, aspon si zpestřím stravu.

Pár dnů zpět tu bylo divné počasí. Nebyla tma, ale slunce jsem asi 3 dny neviděl. Bylo to ovlivněné tou mlhou. A včera se konečně to slunce ukázalo. Vytáhlo me ze spacáku. Rychle jsem si opral veci, co jsem mel na sobě a nechal sušit, pak jsem si to oblekl a dosušil během dne na sobě.

Teď mě začíná zlobit ta Liberta. V neděli jsem zjistil, že se prasklina rozšiřuje. Včera jsem si to nechal spravit a snad to na ten Nordkapp zvládne. Myslim si, že by to zvládlo tak tak i bez úpravy. Ale už je to. Je teď ten rám hodně pružný a nemám v to moc velkou důvěru, ale pojedu dokud to půjde a když to nepůjde, tak nepojedu.

Na Nordkapp už je to coby kamenem dohodil (přes 200 km).