Začal jsem poznávat krásy Lofot. Jestli nevíte, jestli na dovolenou do Tater do hor, nebo do Itošky k moři, jeďte na Lofoty. Dopoledne si můžete dát tůru v horách a odpoledne koupačku v moři. Jel jsem prvním podmořským tunelem na TRIPu, jupí. Bylo to hrozné, strašný hluk, 1 km sešup dolů a pak zase 1 km jsem musel šlapat nahoru. Ale jako příprava na ten tunel na Nordkapp dobrý. Tam mě čeká myslím 7 kilometrový. Začal jsem potkávat spoustu cyklistů na těžko, ale většinou jedou proti mne. Třeba Nizozemce, který jede z Nordkappu do jižní Afriky a pak ještě další cyklisty, ale s těma jsem se nedával do řeči. Myslel jsem, že přejedu lodí na Lofoty a odtud už pojedu jen po silnici, ale pozměnil jsem trochu tu trasu na doporučení toho Nizozemce. Je to sice 5 loděma, dražší ( o hodně ), ale nemusím 80 km stopovat, abych se dostal skrz pár tunelů, do kterých cyklisti nemohou. Začalo to dobře, první lod stála jen 40 NOK, druhá trochu víc přitvrdila a stála už 300 NOK. Jsem zvědav,kolik bude stát ta 3. Prý 4. a 5. Bude zdarma. Je tu hodně tunelů a mostů. Ještě 3 lodě a asi 600km a jsem na Nordkappu!
0 Comments
Další dny mé cesty na Nordkapp byly náročnější. Začal foukat vítr (až 25m/s proti) a denní teploty dosahovaly až ke 12 stupňům, nejnižší teplotu jsem naměřil kolem 6. A navíc k těm Norským hranicím se to začalo trošku zvedat. Není se čemu divit, vždyť jsem už překročil polární kruh. Když jsem se přibližoval k hranicím s Norskem, začal přibývat i sníh. Spal jsem kousek od hranic. Další den mě čekalo překročení hranic, klesání a následně zase ztoupání, Protože jsem nemohl jet s kolem po té velké silnici, kvůli tunelům do kterých cyklisté nemohou. Musel jsem přes ten největší kopec, který byl širokodaleko nejvyšší. Tak zase slézt a tlačit aspon 8 km nahoru. Po několika hodinách jsem se dostal nahoru a chtel jsem si postavit stan, ale všude to bylo podmáčené. Naštěstí se mi podařilo najít vhodné místečko. Do přístavu v Bodo, z kterého jsem se měl dostat na Lofoty mě zbývalo necelých 100 km. Myslel jsem, že to bude už jen z kopce, když jsem předchozí den odpoledne a podvečer strávil tlačením kola do kopce. První to bylo z kopce, cestou jsem potkával na cestě ovce, které tam jen tak leželi a odpočívali (byly ale vychované, nechaly tam mezeru, aby po té silnici projelo i auto. Když jsem byl už u vody, říkal jsem si, že do Bodo je to jen kousilinek, ale zas tam byl kopec, do kterého jsem musel Libertu tlačit. Cestou mě doprovázelo hejno much. Když jsem sjel už jako doopravdy k vodě, zahlédl jsem cyklistu na těžko, tak jsem za ním zajel. Byl to ten týpek, o kterém mluvil ten cyklista co jel z norkappu a máme spolu tu fotku. Týpek z Finska, který se rozhodl, že za 5 let objede na kole Svět. Pak jsem ještě potkal Švýcara, ale ten jel z Narviku domů. Do Bodo jsem přijel kolem 9. hodiny. Myslel jsem si, že bych mohl stihnout nějaký trajekt, který by mohl jet někdy v noci, ale po příjezdu do přístavu jel první až ve 3:15. Jel jsem si ještě projet město a pak jsem sel do čekárny čekat. Tam jsem narazil na partičku čechů, kteří se vydali na 3týdenní výlet po skandinávii. Super parta. Pak jsme se všichni nalodili i oni se svou Fabií a jeli jsme na Lofoty! Po příjezdu jsem musel navštívit rybářskou vesničku s pěkným jménem A, kde jsem si nachvíli musel lehnout, protože celou noc jsem nespal a během té tříhodinové plavby se mi to taky moc nedařilo v tom křesle. Na další cestu jsem se vydal až pozdě odpoledne. Ale moc jsem toho ješte nenašlapal. Nechám to na následující dny. Předávka balíčku se zdařila. Super. A když venku tak pršelo, tak mě milý pán řidič nabídl i svezení. Řekl, jsem, že když vezme i Libertu, tak kousek se svezu, protože ten den bych už nic neujel v tom dešti a ve městě jsem nechtěl spát. Bylo deštivo jen ten jeden den, další den bylo zase suprové počasí. Sluníčko a vítr v zádech. Myslel jsem, že když se budu přibližovat k Norsku, tak se to bude ten terén zdvihat, ale né, pořád to byla rovinka, dokonce větší rovinka, než před tím. Jen se ty vzdálenosti mezi městy a vesnicemi prodloužila. Mezi obchody je vzdálenost až 80 km, ted si musím toho kupovat více, protože když bude třeba nepříznivé počasí, tak neuvidím obchod i 2 dny. Dozvěděl jsem se i jak je to s těma bagry, které mají u domů. Stát jim dal bagr a hradí jim veškerou naftu a dokonce jim dá i nějaký peníz, když budou odklízet přes zimu sníh na silnici, která vede kolem domu. Protože většina lidí se živí přes léto zemědělstvím a přes zimu nemají co dělat, tak odklízejí. Potkal jsem i první sobíky. Jsou zdomácnělí a vůbec se jim nechce z té silnice pryč. Za sražení zvířete jsou tu velké pokuty, tak kdo bydlí na nějaké samotě, nebo projíždí lesama, kterých je tu fakt hodně má na autě přídavná světla, aby třeba ty soby viděli i v těch zimních měsících. Ted jezdím od 11 hodin třeba až do 11 večera, protože tu není vůbec tma. Jednou jsem šel spát ve 12 a ve 3 jsem se vzbudil a bylo pořád světlo. Pomalu ale jistě se blížím k Norsku. Jupí A posílám dík 9 lidem, co poslali kačky za moje Šlapání pro Brontosaury. Pořád to vychází zhruba koruna na kilák: https://goo.gl/Fot8uo Předání balíčku s náhradními součástky na Libertu se povedlo. Nejenom, že tam byly špice a řetěz, ale i sušenky! Juch Tak ještě jednou děkuji šroubárně Marek, že mi hned poslali do Čejkovic nové špice, pak děkuji Evě Pavlíkové, že sehnala autobus, který jel na sever a strašně moc dekuji Ludvíku Balátovi, který vše shromáždil a přivezl k autobusu a také děkuji milému panu řidiči, který me ten balíček přivezl z ČR a pak mě ještě kousek vzal s sebou, abych nemusel jet to velké město v dešti. Díky moc VŠEM... Mysle jsem, že 21. den ráno zajedu do cykloservisu, aby mi vycentrovali to zadní kolo, ale tam mi řekli, že mají hodně práce, ale poslali mě do velkého servisu, který byl 30 km. Nezbývalo mě nic jiného než jet o dům dál. Po několika hodinách jsem přijel do toho druhého servisu, a tam mi řekli, že mě to do týdne udělají. Poděkoval jsem, ještě jsem si koupil nějakou náhradní špici a šel odtud. Za chvíli mě volá kamarád Ludvík, který říká, že zkusí sehnat nějaký kamion který pojede na sever a nebo mi to pošle ty náhradní špice poštou, ale že mám zajistit v ČR. Volal jsem rychle do šroubáren, jestli by mě poslali nové špice, nebyl problém a hned ten den mi to poslali do Čejkovic. Za chvíli mi psala kamarádka Eva, že v sobotu odjíždí do Norska autobus, že by to mohl vzít. Volám řidiči autobusu a ten už vyrážel v pátek navečer z Holešova. No bylo náročné vše obvolat a zajistit. Večer jsem ze zase utábořil u vody a udělal jsem si centrovací hodinku. Skoro se mi to povedlo úplně, skoro. Je tu skvělá krajina. Na to jsem se moc těšil. Všude kolem cesty jsou jahody a takové fialové kvítí. Občs tu projede nějaké americké auto, jako například Cadillac, Dodge, Pontiac, Ford, ti Švédi na to jsou trochu ulítlí. Včera jsem potkal cyklocestovatele v penzi, který akorád jel z Nordkappu, tak jsem si chvíli povídali. Fajn týpek. Prý ještě neví kam pojede, že má spoustu času a že až ho to přestane bavit pojede domů. Včera nevečer jsem opustil ty asfaltové silnice a jel jsem ůplně divočinou po takové uježděné štěrkové cestě, obras nějaký domek, ale prostě divočina. Je to krásé ale přes zimu to musí být náročné. Skoro u kaydého domu stojí sněžný sk§tr, s kterým se dostávají do civilizace, nebo nějaký bagr, s kterým se vykopávají za sněhu, ale jinak suprové. Dnes jsem dojel do města Sundsvall, kde čekám na ten český autobus s balíčkem špicí, už se těším. A ještě něco... Když sbírám ty PETky a plechovky kolem cesty, tak to neznamená, že nemám co jíst, že nemám žádné peníze. Jen mi to je líto to tam nechávat, když je to vratné a můžu si s tím navíc přilepšit. peněz mám dost. Nebo tolik kolik mám, mi stačí. Spávám v e stanu, protože mi to tak vyhovuje, každý den spím u jezera, kde se okoupu a operu oblečení. A hlavně, je tam klid a samota. Zahajuji záchranou akci pod názvem: Chceme Libertu na Nordkappu. Tajné označení: Prasklá špice.
Dva body: 1.) Nové špice jsou objednané, přijdou zítra do Čejkovic. 2.) Potřebuji je dopravit balíček na sever Švédska, nebo Norska (města Sundsvall, Umea a pak něco mezi Umeou a Bodo, případně na Lofoty... teď jsem za městem Avesta. Termín doručení co nejdříve, tento víkend, případně příští týden. Nikde mi ten stavající výplet nezvladnou vycentrovat na počkání, prý tak do týdne. Budu muset to nějak zvládnout sám a ještě se pokusím váhu ze zadu přesunout trochu dopředu. Jsem neustále na tel.: 731 192 761 Ten čas strašně moc rychle letí. Už ani nevím co je za den. Vlastně ani nevím, co jsem psal minule. Co se nezměnilo... Švédsko je krásné, když si pustíte písničky od Eddiho Veddera, tak je to skoro tak krásné jako ve filmu Útěk do divočiny. Bud jedu úplně samotou, nějakými lesy, kde je jenom taková uježděná štěrkopísková silnice a červené a žluté dřevěné domečky, nebo jezdím po těch větších silnicích, kde jezdí ty velké tahače, které cestou odhazují petky a plechovky. Jinak si nedovedu představit, proč jich kolem silnice nalézám tolik. Co se ještě nezměnilo, tak to je to dobré počasí, které mě přeje. Přes den svítí slunce a přes noc spadne pár kapek. Jen mě trošku trápí, že už mi dost praskají špice na zadním kole. Už jich prasklo 8. Výměna netrvá dlouho, ale to "centrování" mi vždy zabere spoustu času. Kdyby jste věděli o někom, kdo pojede na sever a mohl mi vzít z ČR náhradní špice, dejte mi prosím vědět. Jinak budu s tím bojovat a za každou cenu chci s Libertou vidět ten globus na Nordkappu, i kdybych měl s ní dostopovat. Zítra ještě zkusím zajít do servisu na centrování a uvidím, třeba jsem je hodně přepínal ty špice. Zítra bych mohl překonat dvoutisícový kilometr (2000 km). Jde to dobře, už překonávám denní km přes 100km. Včera jsem projel větší město Karlskoga a spal jsem u města Nora a dnes jsem dojel do města Fagersta. Tady počkám na zítra až otevřou ten cykloservis. Dnes jsem se hodně zdržel zkratkou lesem, kde rychlost byla mezi 5 a 15 km/h. Bud to bylo do kopce, nebo rozježděné traktorem, tak tam byla udělána taková roleta, a nebo byly na cestě velký štěrk na kterém se nedalo pomalu držet směr. Zítra dám snad vše do kupy, ať můžu zase polykat ty kilometry. Už se na to těším... Budík jsem měl na 4:00, abych si zvládl sbalit a v 4:45 byl schopný opustit lod. Nakocec jsem spal do půl 5, ptotože jak se ta lod houpala, tak mě nebylo nejlíp od žaludku, tak jsem raději spal. Pak jsem se vzbudil, otevřely se ty velké vrata na lodi a já vyjel vstříc Švédskému dobrodružství. V tom městě před pátou nebyla ani noha. Tak jsem jel... V celé skandinávii platí, že mají zálohu na petky a plechovky, tak když jsem nějakou viděl, sebral jsem ji. Po 25 km jsem si musel ještě lehnout, protože přes noc jsem skoro nespal. Když jsem se po 3 hodinách vzbudil s budíkem, pokračoval jsem s najíždění km. Cestou petky a plechovky přibývaly, tak během dne musím tak 2-3 do obchodu je vrátit. Už jsem si pořídil i 3 tašky. Včera jsem jel část dne po velké silnici, která spojuje větší města a druhou část přes ty nejvíce opuštěné vesničky v lesách, které nejsou ani na mapě. Počasí mě přeje, sluníčko a mírný vítr v zádech. A ještě mě občas popožene roudtrain (takový ten dlouhatanský kamion, skoro jako v austrálii). Včera jsem jel asi do půl desáté a najel jsem 148 km. Dnes mi taky přeje počasí, ale jedu o něco pomaleji. Podařilo se mi koupit náhradní špice do výpletu zadního kola, protože mi pomalu dochází (všechny brašny jsou umístěné až za zadním kolem + mých 70 kg - co by to dělalo...). Ale ta cena mě překvapila. U nás je kus tak za 1-2 Kč, tu vyšel kus na 10 švédských korun. Ale s mojími financema mi pomáhají petky a plechovky. Už jsem jich sesbíral za 100 švédských korun (plechovka a mali pet= 1 Kš a velká pet = 2 Kš. Před chvílí jsem míjel dva cyklisty na těžko, tak jsme se pozdravili a ten jeden na mne zavolal...NORDKAPP?...a já na něj YE. Jak to mohl poznat... Ted se nacházím ve městě Skovde (někde uprostřed mezi těma velkýma jezerama na jihu Švédska. Vzhůru na sever! https://goo.gl/Fot8uo Za 2 hodiny už budeme plout. Asi pojedu do Švédska. Paní u okénka chtěla vidět pas a pak řekla, že mám jet dál, postavit se do řady 15 a nebo někde opřít kolo a jit do tepla. Teď jsem v "čekárně" a vyčkávám, až bude ten správný čas, kdy popadnu Libertu, která čeká venku a pojedu do řady 15. Jsem zvědav, jak já a i Liberta zvládneme několikahodinovou plavbu. Celý odpočatý jsem vyrazil na cestu, která vedla do přístavu v Greně, odkud pojedu lodí do Švédska.
Cesta příjemně utíkala. Bylo to tím, že jsem jel volně abych nemusel dlouho čekat v přístavu na mou loď, ale zas na druhou stranu to počasí lákalo k rychlé jízdě. Chvíli bylo pod mrakem, pak vysvitlo slunce, malinkato přeprchlo a většinu cesty mě foukal vítr do zad. Cestou jsem potkal i cyklisty na těžko. Vsichni měli brašny na kole a skoro všichni měli za sebou vozík s dítětem. Kdo neměl vozik s dítětem, tak měl vozik s bagaží. A ještě chudaci jeli proti větru. Teď jsem v přístavu, vyhlídkám mou loď a očima tlačím ručičku na hodinkách, aby už ukázala 23:45, kdy budu odtud už odjíždět. Svůj TRIP jsem spojil s výzvou Šlapu za Brontosaury https://goo.gl/Fot8uo. Děkuji za podporu česko-německo-dánských kilometrů. Vzhůru do Švédska! Dotáhlý/našponovaný řetěz a dofouklé kola (vepředu na 4 a vzadu na 4,5 bar). Náhradní špice v tomto rozměru, který potřebuji v celém Horsens nemají...
Já odpočívám a brouzdám na netu, kde hledám další postup jak budu postupovat s expedicí a treba jeste planuji trasu. Včera jsem před polednem opouštěl Německo. Ještě kousek před hranicema jsem potkal písečnou pláž, tak jsem ten písek ukázal i Libetrě, ale moc se ji to nelíbilo, hned se pod tou velkou váhou bagáže zabořila do písku. Tak jsem to vyfotil a jel dál. Sluníčko začalo pěkně pařit, na slunci bylo přes 30 stupňů, docela nezvyk po předchozích dnech. Na hranicích jsem nalepil dánskou vlaječku a pokračoval dál. Na hranicích mě čekala kontrola. Pán voják s přísným pohledem přistoupil ke mne a chtěl po mne pas, tak jsem mu s vážným výrazem řekl, že ať počká, že si musím opřít kolo. Pak jsem mu podal občanku a zeptal se mě, co znamená místo narození Hodonín, tak jsem mu to vysvětlil. Jak mě tu občanku vracel, pichl jsem mu do ruky samolepku Liberta TRIPu. Na obličeji se mu objevil úsměv a začal se vyptávat na mou cestu. Pak jsem se rozloučili a jel jsem dál. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédl, jak se baví s kolegu a ukazuje mu tu moji nálepku. Za hranicema jsem potkal rodinku, která taky jela na těžko, tak jsem ji vyfotil, bylo to pěkné Dánsko se hodně změnilo od Německa, teplota zduchu se snížila asi o 5 stupnů a mezi městy je vzdálenost kolem 15-20 km, začalo se to trochu vrásnit a dáni mají hladší nájezdy na cyklochodníky. Včera jsem ujel 95 km. Dnes jsem vyjel až v 10 hodin. Čekalo mě asi 70 km do města Horsens, kde mám zajištěný nocleh u kamaráda Martina Novotného. Dnes se to slunce ukázalo o něco víc jak včera a teplota přesáhla i 30 stupnů. Vytáhl jsem solár a dobyl jsem obě dvě powerbanky. Kolem 15 hodiny se 70 km na tachometru jsem přijel do města Horsens, kde už na mne čekal kamarád. Osprchoval jsem se, dal prádlo do pračky a teď budu úplně nový člověk. Minule jsem psal, že jsem jel z mého největšího navštíveného města na kole. Hamburk se se mnou loučil asi čtyřmi přehánkami. Ten den jsem ujel 107 km a spal jsem v lesíku, kousek před městem Quickborn. Včera jsem se rozjel a jel jsem pěkně na sever. Slunce pěkně svítilo, vítr pěkně ochlazoval. Jen škoda, že pořád fouká proti mne. Cestou je to pěkné. Kolem cesty jsou všude pastviny na kterých se pasou bud ovce, koně a nebo krávy všeho druhu. Včera jsem jel prvním podvodním tunelem na TRIPu, byl to tunel mezi městy Rendsburg a Budelsdorfem. Výtahem dolů, pak chladným a vlhkým tunelem několik desítek metrů a pak výtahem nahoru. Cesta utíká rychle. Jeetě když mi přeje počasí. Včera jsem ujel 123 km a ubytoval jsem se u jednoho domečku na čerstvě posečeném trávníku. Dnes jsem vstával později, pak jsem ještě sušil věci na slunci a vyměnoval jsem další 2 špice na zadním kole. Snad to zase chvíli vydrží (dal jsem tam špice, které mají být na přední kolo, jsou jen o 1-2 mm kratší). S paní domácí jsem si pěkně popovídal a o půl 11 jsem vyjel. Asi po 20 km jsem se dostal do města Flensburg. Je to asi 5km do Dánska. Tak ještě chvíli a budu lepit na blatník předního kola další vlaječku. Dnes je suprové počasí, asi 22 stupnů celsia a mírný vítr. Dnes ne, ale až tu další noc bych měl přespávat u kamaráda v Dánském městě Horsens. Čeká mě asi 200 slunných km. Pořídil jsem si ještě jednu powerbanku, abych mel co a čím nabíjet. Ted to bude super. Zdravím do ČR! Ten sedmý den byl hodně přeháňkový. Nechtěl jsem už zmokat. Vždy jsem se někam schoval. Když už mě chybělo asi posledních 15 km, nakoupil jsem si a když jsem jel, zastavilo u mne auto, které stočilo okénko a paní mě podala banán a toffife, tak super. Poděkoval jsem a jel jsem dál. Mračna se honili, ale pořád jsem si mžslel, že to chvíli vydrží. Už ě chybělo poslední asi 10 km. A co se stalo... Začalo pršet, to by bylo normálně v pohodě, ale začalo pršet v momentu, když jsem jel po silnici, která byla lemovaná svodidly a za nimi vojenský prostor, kam se nemohlo. Nezbývalo mi nic jiného, než jet dopředu. Asi po 6 km jsem se zastavil u obydlené zatáčky a poprosil pána, zda můžu přespat u něj na zahradě. Mohl! Aspon něco. tento den jsem dal 92 km. Další den vypadal lépe, hned ráno se ukázalo slunce, myslel jsem, že to tak zůstane, ale slunce se zanedlouho schovalo za mraky a začaly zase zlobit přehánky. Na zastrašení deště jsem si dokonce oblékl i pláštěnkové kalhoty a návleky na boty, to pomohlo jen chvíli. Odpoledne, spíše na večer se udělalo pěkně ( vysvitlo slunce, ale foukal pořád silný vítr) a to jsem nečekal, ale udělal jsem suprových 131 km. Na to, že posledních 40 km jsem jel jen proti větru. Chtěl jsem ujet co nejvíce, abych další den měl rezervu na ten Hamburk, abych nemusel spát další den někde v centru velkého města. Dnes podle předpovědi mělo pršet, ale naštěstí bylo dobře. Slunce svítilo a ten vítr šel ušlapat. Dnes byl kritický den. Musel jsem vjet a potom i vyjet z největšího města, ve kterém jsem byl kdy na kole. Jak jsem říkal, počasí mě přálo a ty km do města také, jen kolem 70. Hodně jsem se toho bál, ze budu bloudit, ale chytl jsem se nějaké cyklotrasy a s pomocí mobilu jse se dostal do centra města. Od začátku města do centra to bylo kolem 20 km. V centru jsem po podíval, trochu pomotal a jel jsem dál. Během cesty z města už se vystřídaly asi 4 přehánky, ale vždy se mi podaří schovat. Za dnešek mám zatím 100 km, ale chci ješte něco ujet, pořád nejsem pryč z měst. Tak zatím... Po dlouhé době se mi podařilo dostat na net, tak sem dáván nějaké fotky. Když jsem dával článek minule, tak to jsem byl v Hřensku, teď jsem se posunul o kus dále a ještě kousek a budu v Hamburku. Druhá část 5. dne pak 6., 7., a část dne 8. V Hřensku jsem přejel přívozem na německou stranu a jel jsem podél Labe, vlastně v Německu už Elbe až do Meisnu. Ale půjdu na to pomaleji. Když jsem byl kousek za Hřenskem, věděl jsem, že si musím bud pohnout, nebo trošku zpomalit, at nemusím spát v centru Dráždan. Tak jsem zvolil tu pomalejší variantu a utábořil jsem se kousek před krásným městečkem Pirna.Ten den jsem ujel 88 km. Spal jsem v lesíku ve stanu. Ráno jsme si poprvé vařil teplou snídani, ovesnou kaši s nuttelou. Je to prostě lahůdka. Pak jsem se vydal na cestu. Během pá hodin jsem projel Pirnou a dostal jsem se do centra Dráždan. tam jsem se vyfotil u toho kostela, který během války zničili a pak po válce ho zase postavili z těch samých kusů zdiva. Tady bylo počasí ještě dobré, al jak jsem opouštěl město, začalo pršet. Já jsem se nezalekl a jel dál i v dešti. Když jsem byl celý mokrý, tak jsem si tekl, že pojedu dál, že už vice mokrý být nemohu. Déšť doprovázel silný vítr od východu (já jsem jel na východ). Když projížděl kamion, tak jsem mel i tlakovou sprchu. tak v tom dešti a vítru jsem zvládl ujet 95 km. Večer jsem se přeslekl do suchého a únavou jsem hned usnul. Druhý den už bylo lépe. Vítr foukal, ale nepršelo. Oblekl jsem si to mokré oblečeno, aby na mne uschlo. A podařilo se. Vítr nefoukal už proti mne, ale tak do boku a velkou část cesty jsem jel lesem, tak to bylo dobré. A celkem ty km i přibývaly. Ten den jsem ujel suprových 115 km! A dnes jsem dal zatím 50 km, trošku mě zlobí vítr a deštové přehánky. Během těchto dnů jsem projel města: Pirna, Dráždany, Meisen, Oschatz, Falkenhain, Bad Duben, Gragenhainichen, Dessau, Zerbst a Burg. Mám něco přes 640 km za sebou a 250 km před sebou, abych dojel do Hamburku. Když bude slušné počasí, tak tam budu v pondělí. Tak se mějte, sledujte mě a lajkujte stránky...Včera jsem vyjel na poledne z Prahy, kousek jsem jel po pražském okruhu (vždy to byl můj sen) a pak jsem to namířil na Litoměřice. Ve Veltrusech začalo pršet a ten déšt mě doprovázel až to Terezína. Cestou jsem vyfotil Libertu s Řípem. Jel jsem v dešti, tak jsem se nemusel večer ani koupat, ušetřil jsem čas. Terezín a Litoměřice jsem projel rychle, bylo zataženo a vypadalo, že bude brzy tma. Až jsem si postavil stan na louce s výhledem na České středohoří, ukázalo se slunce. Chvíli jsem se koukal a pak šel spát. Ujel jsem 76 km. Ráno se mi nechtělo moc vstávat, ale překonal jsem se. Bylo pod mrakem a zase to vypadalo, že bude každou chvíli pršet. Jel jsem kolem Labe po cyklostezce. Před Ústím nad Labem vedla cesta úplně divně, nejprve dolů po schodech pod žel. kolejí, potom nahoru po schodech na nějakou hráz a pak dolů, no hrozné... Tak tak jsem to zvládl. A jinak Ústí není úplně pro cyklisty, tak jsem se tam nezdržel a jel dále. Za městem jsem si dal oběd a na stejném místě zastavil takový děda cyklista na 16´´ skládacím kole. Stěžoval si na svůj špatný 3rychlostní náboj, tak jsem se na to vrhl a opravil jsem mu to. Pak jsem jel do Děčína, kde jsem doplnil vodu a nějaké zásoby jídla a jel jsem dál. Po pár km jsem se dostal na nejnižší místo v ČR, do Hřenska. Tady jsem si musel namazat řetěz po včerejším dešti a vyměnit jednu prasklou špici na zadním kole. Snad jich moc nepovolí, mám jen 4 náhradní na každé kolo. Zatím mám něco kolem 70 km, ale jedu dál... Do Německa! Den 3.
Když jsem včera ujel jen pár km, tak jsem si řekl, že dnes musím brzy vstát a vyjet hodně brzo, ať stihnu přijet do Prahy. Budík byl na 5 hodin a v 5:45 jsem seděl na kole. Cíl byl jasný, dojet až do Prahy! Jelo suprově. Do Čáslavy to bylo z kopce a do Kutné Hory po rovině, byl jsem tam strašně rychle. Průměrná rychlost se pohybovala kolem 25 km/h. V kutné Hoře jsem doplnit vodu a popovídal jsem si s pánem, které mi radil, kudy jet do Prahy. Nejel jsem přes Kolín, ale na Říčany. Jak pán řetl, tak to bylo... Až do Kostelce se střídal jeden kopec za druhým a navíc byl nepříjemný silný vítr, který foukal proti mě. Do kopce jsem tlačil a z kopce jsem šlapal s rychlostí kolem 15 km/h. Ale jak jsem se dostal za Kostelec tak už to šlo dolů. Jupí... Projel jsem bleskorychle Říčany a po pár km jsem přijel po ceduli Praha. Tam začal velký provoz a tímto provozem přes velké křižovatky a spoustu aut jsem prokličkoval až do centa Prahy. V Praze jsou chudí, že nemají na asfalt, všude majý ty hrozné dlažební kostky, na kterých se nedá jet na Libertě. Centrum od hlavního nádraží až po Pražský hrad jsem kolo tlačil. Nejhorší to bylo, když jsem musel tlačit to 45 kg kolo na Pražský hrad. U hradu jsem se vyfotil a jel jsem za kamarádama do Řep. Tachometr se zastavil na 135 km. Den 2.
Vyjel jsem zase pozdě, v 11. Dlouho trval článek na fb a balení. Hned kousek od Vratislávky (tam kde jsem spal) začal kraj Vysočina. A šlo to to poznat. Pořád nahorů a dolů. bylo to nekonečný. A to vedro. Když jsem byl na kole, tak to ještě šlo, protože vítr mě ochlazoval, ale když jsem slezl a tlačil do kopce, tak ze mne úplně kapal pot. Po dlouhé době a spoustě km tlačení kola do kopce jsem přijel do Žďáru, kde jsem potkal kamarádky, chvíli jsem si povídali a pak jsem jel zase dál. Plánoval jsem, že dojedu do Chotěboře, ale nešlo to. byl jsem tak unavený tím horkem a kopečkama. Ulehl jsem asi 6 km před Chotěboří s 65 km na tachometru. Z posledních sil jsem postavil stan a ulehl ve 20 hodin. DEN 1.
Zabijácký den, první 2/3 mě trápilo velké horko, kde se teploty na slunci pohybovali mezi 37 - 40 stupni Celsia a od Tišnova, to je ta 3/3 byli jen kopečky až s 12%. Ale pojďme postupně. Ráno v 11 hodin jsem vyjel na cestu a po nejaké chvíli jsem zjistil, že nefunguje tachometr, ale než dojedu na Nordkapp, tak to ještě poladím. Bylo horko, ale když jsme jel, tak to šlo. Jel jsem na Brno a za Krumvířem se to začalo zvihat a nakonec jsem musel i to kolo tlačit. Bylo tak horko, že jsem cestou vypil 5 l vody. Po příjezdu do Tuřan, jsem se potkal s kamarádem, který mě předával ještě nějaké nezbytné věci. Kolem 3. hodiny jsem přijel do Brna. Tam jsem pozdravil kamarády a vrhnul jsem se s odhodlání na tu vysočinu. Stoupat to začalo už v centru. Projel jsem Kuřim, Tišnov a za Dolníma Loučkama se to začalo ale zvedat. Cedule s 12% stoupáním mě moc nepotěšila. Několik kilometrů jsem tlačil kolo, než jsem se dostal do Vratislávky, kde mě ubytovala kamarádka. Vratislávka je mezi Tišnovem a Žďárem. Celý unavený jsem spadl do postele a spal až do rána. Včera jsem teda zvládl ujet mezi 85 - 95 km (nefungoval mi 100% tachometr). Dnes mě čeká další stoupání, Žďár a pak Chotěboř. Včera jsem vyjel z Tullnu směr Vídeň. Je to obrovské město. Navíc mi přestaly fungovat offline mapy v mobilu a měl jsem s sebou jen ty papírové, které byly v ten okamžik nanic. Dlouho jsem se dostával do centra. Asi po 30 minutách jsem dojel ke Stephansdomu, ale bylo tam hodně lidí a měl jsem navíc hodně času, tak jsem se vyfotil a jel dál.
Nemám tušení, jak jsem se odtamtud vymotal. Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se dostal k řece, pak jsem podél ní nějakou dobu jel, a pak jsem zjistil, že je to jen nějaký kanál Dunaje. Tak jsem hledal tu velkou řeku. Jel jsem přes Prátr, spoustu parků, nakonec jsem ji našel. Už bylo hodně hodin, asi po 9. Nechtěl jsem spát v parku, ani nikde podél řeky. Protože řeku kopírovala silnice se spoustou odpočívadel s divnými lidmi. Řekl jsem si, že pojedu, dokud nenarazím na nějaké městečko, nebo vesnici. Tak jsem si dal noční jízdu přes Dunajský národní park a před 11. hodinou jsem přijel do městečka Orth. Dnes jsem se vzbudil hned vedle školy, kde na mě ráno zírala děcka. Pozdravil jsem je, sbalil se a vyjel směr obchod, protože v brašně byla jen jedna instantní polévka. Nakoupil jsem a udělal snídani. Dopoledne jsem věnoval údržbě kola. Mazal řetěz po včerejším dešti a promazal i kloub vozíku, protože nepříjemně vrzal. Pak konečně vyjel na Slovensko. Cesta byla kilometrově krátká, ale časově dlouhá. Jel jsem proti silnému větru, někdy se změnil i na silný boční vítr a někdy na obojí. Dojel jsem do Bratislavy a teď se chystám na posledních 120 km domů. TĚŠÍM SE NA ZÍTŘEJŠÍ SETKÁNÍ S VÁMI. MRKNĚTE NA UDÁLOST. Bude i soutěž: https://www.facebook.com/events/391165267720394/ Ahoj,
moc se toho od včerejška nestalo. Měl jsem jen jeden velký defekt, vlastně dva. No, těžko říct... Byl to jeden ocelový trn (asi 2 - 3 cm), který propíchl duši skrz, takže v plášti udělal jednu díru a v duši další. Sice mi oprava zabrala spoustu času, ale zvládl jsem přijet až k městu Kremst, ovšem po druhém břehu. Nevím, jestli jsem to zmínil, tak to zmiňuji teď... jedu po opačném břehu než při 1. cestě. Teď jedu po proudu. V noci byl déšť a silný vítr. Myslel jsem, že ráno bude lépe, ale pršelo i celé dopoledne. Tak jsem odpočíval pod svým cyklopřístřeškem. V poledne jsem se vydal na cestu za mírného deště. Po 20 km přestalo pršet, dokonce začalo vylézat i slunce. Zastavil jsem ve městě Tulln, kde jsem pojedl, zjistil kilometry do Vídně a Bratislavy a před chvilkou jsem potkal Poláky, kteří jedou na kolech z Passova do Budapešti kolem Dunaje. Tak se asi ještě několikrát potkáme. Dostal jsem od nich placku. Do Vídně je to 35 km, a pak ještě 70 km do Bratislavy... Času mám dost, tak pojedu pomalu. Za chvíli se dám na cestu do Vídně, a pak bych chtěl ještě kousek popojet za město a na hezkém místě se ubytovat. Včera jsem se nemohl dostat z Lince, trvalo mi 2 hodiny, než jsem se vymotal z centra a opustil město přes průmyslovou část plnou kolejí, slepých ulic, spousty podniků, cest, kam cyklisti nemohou, a ještě mě zastihl velký déšť. Ale zvládl jsem to. Ještě jsem chvíli šlapal, a pak to zaparkoval asi 20 km za Lincem v jednom městečku u kostela. Ujel jsem jen 91 km.
Dnes jsem se vydal dále. Chvíli jsem jel podél té dlouhé modré čáry na mapě, to bude asi Dunaj, a chvíli jsem si to zkracoval přes nějaké malé vesničky. Zase měním plán. Měním to podle zdejšího počasí. Je hezky, cyklostezky jsou vymetené jak po předhodovém úklidu a mám poměrně dost času. Do Vídně a do Bratislavy to vezmu tou delší, ale příjemnější cestou, takovou finální rekreační. Kolem Dunaje. Jede se super. Je to z kopce, mírný větřík v zádech a téměř žádní cyklisti. Dnes se nestalo nic zajímavého, jen se asi utrhla hlava šroubu, který drží postranní nosič na vozíku. Ale díky dřívějšímu pojištění tejpou se nic nestalo a ten zatrhlý šroub jsem vytočil a nahradil novým. Teď jsem asi 40 km před Kremstem a cca 110 km před Vídní. Zatím mám našlapáno za dnešek 93 km. Pojedu dál, tak zatím... Když jsem v sobotu vyjížděl z Rosenheimu, byly přeháňky a pár kopečků. Byl jsem už unavený. Na cyklopočítači bylo necelých 100 km. Začínalo se stmívat, bylo i dost hodin, sedl jsem si na obrubník ve vesnici a přemýšlel, zda zůstat v této, nebo jet o jednu dále a tam najít místo na spaní. V ten okamžik přijelo auto, stáhlo se okénko a pán mi řekl, že jestli nemám kde spát, že můžu u nich. Souhlasil jsem a další noc přečkal pod pergolou. Ještě ten večer jsme si povídali asi do 11 hodin.
V neděli ráno dost pršelo. U té rodiny jsem byl skoro celé dopoledne. Zase jsme si povídali, chvíli jsem byl na wifi a tak... Tomu pánovi se hodně líbila konstrukce mého přívěsného vozíku a jako inženýr ocenil i nadjíždění vozíku v zatáčkách. Vlastně se mu líbily všechny vychytávky. Před polednem jsem vyrazil. Chvíli pršelo. Chtěl jsem konečně po dlouhé době jet po cyklostezce, ale byla zavřená kvůli záplavám z minulého týdne. Prý tam za 1 min stoupla voda o metr a půl. Když jsem si na telefonu hledal nejkratší trasu, přišel za mnou pán a hroznou angličtinou se vyptával na mou cestu. Pak říkal něco o těch povodních a ukazoval mi i různá videa. Třeba, jak auta plavou ulicí Pak jsme se rozloučili a za chvíli ke mně přiběhl a dal mi 5 eur. Už jsem musel jet. Málo km a hodně hodin. Po pár hodinách a pár km navíc jsem se díky objížďkám dostal do Pasova. Bylo to úplně jiné než před 3 týdny, když pršelo. Vyfotil jsem to a jel. Cestou jsem nevěděl, zda jedu po správné cestě, tak jsem se zeptal kolemjdoucí. Byli to turisti, ale věděli. Paní mi pochválila mou angličtinu, to jsem se hodně divil. Byla ještě přehánka, ale nic velkého. Spal jsem 15 km od Pasova za hasičárnou na břehu Dunaje Dnes jsem vstával hodně pozdě. Ještě jsem dělal nějakou údržbu kola a vyjel asi v 10 hodin. Cestou jsem našel fajn potůček, kde jsem si opral vše špinavé. Triko, ponožky, kraťasy... Velkou část cesty jsem jel jako při cestě tam. Pak jsem to vzal zkratkou a jsem v Linci. Rozbily se mi brýle, které jsou přes den proti slunci a večer proti hmyzu. Pár minut práce a vše je zase ok - zapalovačem jsem je rozehřál a slepil. Sice mi trošku chytlo sklíčko, ale drží to. TRIP plánuji ještě na 4 dny. Pojedu přes St. Pölten, Vídeň a Bratislavu až domů. Všechny vás zvu v pátek na příjezdovou party! Událost bude. |