Den 12. a 13.

Včera jsem před polednem opouštěl Německo. Ještě kousek před hranicema jsem potkal písečnou pláž, tak jsem ten písek ukázal i Libetrě, ale moc se ji to nelíbilo, hned se pod tou velkou váhou bagáže zabořila do písku. Tak jsem to vyfotil a jel dál. Sluníčko začalo pěkně pařit, na slunci bylo přes 30 stupňů, docela nezvyk po předchozích dnech. Na hranicích jsem nalepil dánskou vlaječku a pokračoval dál. Na hranicích mě čekala kontrola. Pán voják s přísným pohledem přistoupil ke mne a chtěl po mne pas, tak jsem mu s vážným výrazem řekl, že ať počká, že si musím opřít kolo. Pak jsem mu podal občanku a zeptal se mě, co znamená místo narození Hodonín, tak jsem mu to vysvětlil. Jak mě tu občanku vracel, pichl jsem mu do ruky samolepku Liberta TRIPu. Na obličeji se mu objevil úsměv a začal se vyptávat na mou cestu. Pak jsem se rozloučili a jel jsem dál. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédl, jak se baví s kolegu a ukazuje mu tu moji nálepku. Za hranicema jsem potkal rodinku, která taky jela na těžko, tak jsem ji vyfotil, bylo to pěkné
Dánsko se hodně změnilo od Německa, teplota zduchu se snížila asi o 5 stupnů a mezi městy je vzdálenost kolem 15-20 km, začalo se to trochu vrásnit a dáni mají hladší nájezdy na cyklochodníky.
Včera jsem ujel 95 km.
Dnes jsem vyjel až v 10 hodin. Čekalo mě asi 70 km do města Horsens, kde mám zajištěný nocleh u kamaráda Martina Novotného. Dnes se to slunce ukázalo o něco víc jak včera a teplota přesáhla i 30 stupnů. Vytáhl jsem solár a dobyl jsem obě dvě powerbanky. Kolem 15 hodiny se 70 km na tachometru jsem přijel do města Horsens, kde už na mne čekal kamarád. Osprchoval jsem se, dal prádlo do pračky a teď budu úplně nový člověk.