Další dny mé cesty

Další dny mé cesty na Nordkapp byly náročnější. Začal foukat vítr (až 25m/s proti) a denní teploty dosahovaly až ke 12 stupňům, nejnižší teplotu jsem naměřil kolem 6. A navíc k těm Norským hranicím se to začalo trošku zvedat. Není se čemu divit, vždyť jsem už překročil polární kruh. Když jsem se přibližoval k hranicím s Norskem, začal přibývat i sníh. Spal jsem kousek od hranic.

Další den mě čekalo překročení hranic, klesání a následně zase ztoupání, Protože jsem nemohl jet s kolem po té velké silnici, kvůli tunelům do kterých cyklisté nemohou. Musel jsem přes ten největší kopec, který byl širokodaleko nejvyšší. Tak zase slézt a tlačit aspon 8 km nahoru. Po několika hodinách jsem se dostal nahoru a chtel jsem si postavit stan, ale všude to bylo podmáčené. Naštěstí se mi podařilo najít vhodné místečko.

Do přístavu v Bodo, z kterého jsem se měl dostat na Lofoty mě zbývalo necelých 100 km. Myslel jsem, že to bude už jen z kopce, když jsem předchozí den odpoledne a podvečer strávil tlačením kola do kopce. První to bylo z kopce, cestou jsem potkával na cestě ovce, které tam jen tak leželi a odpočívali (byly ale vychované, nechaly tam mezeru, aby po té silnici projelo i auto. Když jsem byl už u vody, říkal jsem si, že do Bodo je to jen kousilinek, ale zas tam byl kopec, do kterého jsem musel Libertu tlačit. Cestou mě doprovázelo hejno much. Když jsem sjel už jako doopravdy k vodě, zahlédl jsem cyklistu na těžko, tak jsem za ním zajel. Byl to ten týpek, o kterém mluvil ten cyklista co jel z norkappu a máme spolu tu fotku. Týpek z Finska, který se rozhodl, že za 5 let objede na kole Svět. Pak jsem ještě potkal Švýcara, ale ten jel z Narviku domů.

Do Bodo jsem přijel kolem 9. hodiny. Myslel jsem si, že bych mohl stihnout nějaký trajekt, který by mohl jet někdy v noci, ale po příjezdu do přístavu jel první až ve 3:15. Jel jsem si ještě projet město a pak jsem sel do čekárny čekat. Tam jsem narazil na partičku čechů, kteří se vydali na 3týdenní výlet po skandinávii. Super parta. Pak jsme se všichni nalodili i oni se svou Fabií a jeli jsme na Lofoty! Po příjezdu jsem musel navštívit rybářskou vesničku s pěkným jménem A, kde jsem si nachvíli musel lehnout, protože celou noc jsem nespal a během té tříhodinové plavby se mi to taky moc nedařilo v tom křesle. Na další cestu jsem se vydal až pozdě odpoledne. Ale moc jsem toho ješte nenašlapal. Nechám to na následující dny.